Žanetky deník :: “o vděčnosti”

Milí lidičky a zlatí přátelé, dlouho dlouho jsem se vám nesvěřila skoro nic ze svého života (kromě spousty mňamovské dobroty a cupcakes, co tu běží úplně na denní pořád ).

Víte, že je to strašně těžký být nonstop optimistou kdekoli a kdykoli, což jsem takový optimistický blázen, neboť si myslím, že život je krátký a nechci své okolí obtěžovat pochmurnou náladou, zbytečným postěžováním si a nicneděláním. Mou prioritou bylo, je a vždycky bude hledat efektivní řešení v každé situaci. Dovolte mi však dnešní méně optimistický příspěvek Čili v následujících řádcích se vám svěřím, co mě nejvíce vytáčí… 

Opravdu hodně horko těžko zůstanu v klidu, když vidím nevděk lidí. Nesnáším a nemohu připouštět přítomnost žádného nevděčného tvora v mé blízkosti. Vadí mi chování (často arogantních) nevděčných lidí. Avšak děkuji Ti, Živote, žes mi dal příležitost poznat i takové nevděčné ubohé osoby, abych si dokázala mnohem více ocenit a vážit si lidí, jejichž existence je ryzím zlatem a jednoduše šířením dobrosrdečností a navždy mou inspirací

Každý den se probudím a usínám se stejnou myšlenkou — "jsem vděčná za vše, co mám, co se mi přihodilo a co se mi teprve chystá budoucnost" — jako opravdu a upřímně od hloubi svého srdce se takto pociťuju. Silně si věřím, že dnes jsem, kde jsem, a to jen díky vděčnosti, díky hodným skvělým lidem, kteří ve mě vidí víc, než já se vidím sama. Děkuju velmi za každé nové obohacující dobrodružství a báječné výzvy.